Jak jsem se dostal k PMR

 

Musím začít úplně od začátku? Ano? Tak stručně – k radioamatérskému sportu jsem přičichnul během studií na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze (1971 – 76). Bydlel jsem na pokoji s kamarádem (OK1SVB), který část našeho pokoje obsadil TRXem na 80m CW i SSB. (Tohle všechno si pamatuju, od té doby jsem se tím nikdy nesetkal.) Tahali jsme spolu a za pomoci OK1HBT a OK1HCB anténu „invertované V“ (či jak se to jmenovalo správně), a spotřebovali jsme na to téměř celý prostor mezi bloky 4 a 3 na Strahovských kolejích. No veledílo. TRX měl Vláďa (OK1SVB) postavený „samo domo“ podle vlastního návrhu a byl tak dobře zkonstruovaný, že snad tuto konstrukci i publikoval. No – tam někde se mi do mozkové kůry vryly základní pojmy a určité zásady, jak by se měl operátor (tak je to správně) na pásmu chovat. Přiznám, neboť je to už určitě promlčené, že jsem na volačku jisté kolektivky (mám pocit, že OK1KKJ, ale 100% už si jistý nejsem) udělal i několik spojení na 80m SSB.  Když jsem poprvé stisknul majk a pronesl to magické: „sí kjů ejty sí kjů ejty – this is oskar kilo van kilo kilo džuliet – over“ měl jsem pocit, že mi patří minimálně tenkrát nesjednocená Evropa. Nad hlavou nám pařily strahovské rušičky Svobodné Evropy a mě se tenkrát ozval – Anglán. Když jsem ho slyšel v repráku, čistě, jak odhlásil volačky, dal mi report a over, tak jsem zcepeněl a OK1SVB to „dodělal“ za mě. Byl to tenkrát pro mě stejný zážitek jako bych si šluknul hašiše. Fakt nesmějte se. No a drápek se zaťal, ale nikdy to nebylo vážnější než hluboký zájem o toto dění a nikdy to nedošlo až k (aspoň) registraci posluchače nebo zkouškám a koncesi. Možná škoda. Možná.

No roky běžely, střídala se období veselá i smutná a když se konečně poprvé vystřídala i vláda, tak jsem šel do soukromého podnikání. To je všechno jiná opera, to sem nepatří, ale vlastně to způsobilo, že jsem si vzpomněl na vysílačku. Instalovali jsme poměrně rozsáhlou počítačovou síť a nastal problém. Buď budeme lítat po baráku přes tři patra hore dole jako atleti v přípravě, nebo se budeme dirigovat přes mobily. Zkusili jsme první variantu a hned druhý den jsme přešli na tu druhou. Ale třetí den jsme byli nahraní, neboť naše mobilní kredity začaly ukazovat usazeniny na svém dně v podobě nejapných SMS od operátora. Špatně. Všechno špatně. Tenkrát jsem poprvé pronesl větu: „To chce nějakou vysílačku“. Věděl jsem o CB, věděl jsem, že zkoušek na to netřeba a tak jsem se vydal hledat „produkt“ hmatatelného charakteru. Ten člověk za pultem byl dobrej. Půjčil nám dvě ručky na CB (vnímáte to použití odborného výrazu pro přenosnou stanici?) a že si to máme zkusit. No bomba přátelé. To bylo ono, to bylo to pravé ořechové a leštěné k tomu! Byli jsme zpět s tím, že to berem – tedy zatím ty dvě – a ten dobrý muž mi ukázal leták z Makra, kde byly dvě MR600 i s akumulátory a nabíječkou za neuvěřitelný peníz 2000,- Kč. Se slovy „Pánové, myslím, že tohle vám pro tu vaší práci stačí“ si vzal půjčené CB ručky, strčil je zpátky pod sklo pultu a sdělil nám, že i toto může objednat a prodat nám to. No, koupili jsme ty MR600 v Makru a potom už to šlo ráz naráz. 2x Cobra MT700 a 2x INTEK MT2000.

Jistě tušíte, že teď právě přišel ten pravý okamžik na položení otázky – co s tím, když netaháme a nezapojujeme kabely? A tak se to začalo brát do aut na cestu na dovolenou, na kolo, na houby, a taky se kouklo na internet.

A tak jsem se dostal až sem, na pásmo PMR. Tady se objevili stejně postižení človíčkové, tady se objevily návody, nápady a triky jak se s tou staničkou dovolat dál. Ozvali se i někteří přímo (Radim Řetenice, Adam Louny) a poskytli cenné rady. Spáchal jsem vazební člen na MT2000, anténu "čtvrtku" i "pětiosminu" a pár výletů na kopečky. Když někam jedu, tak zapínám v autě skener a poslouchám, je-li někde živěji než v mrtvém Chomutově. Tedy PMR-kově mrtvém. Abych věděl, kam mám svoje „výlety“ za mikrovolty na megahertzích směrovat. Rodina na mě hledí trochu divně, ale zvyknou si. Určitě. Ještě to neví, ale určitě si budou chtít zvyknout.

   

... po pěti letech

Rodina si nezvykla, ale docela mě toleruje. Binatonky, Cobry i Inteky už šly do světa, protože jsem časem zjistil, že to jsou stanice funkční, nicméně jsou to hračky. Takový základní požadavek jako je vodotěsnost jim nic neříká. I vydal jsem se cestou kvality a tu pro mě představuje značka ALINCO (ne všichni se mnou musí souhlasit).

     

Ten Intek MT4000 je sice "mimo řadu", ale sehnal jsem ho za 200,-Kč rozbitý a opravil ho, takže je plně funkční. Dalším vybavením na portejbl je zdroj. Tužkové akumulátory mnoho nevydrží a většinou zvadnou v okamžiku, kdy je na frekvenci DX protistanice. Takže jako zdroj vozím Pb akumulátor 6V 7Ah, který lze dobíjet jak z 230V 50Hz, tak z palubní sítě 12V auta. Výstup je stabilizovaný na 5V 3A pomocí LX8383-00A.

No a co ještě patří na správný portejbl? Přece dobrá anténa. Anténa je nejlepší zesilovač. Proč? Protože nešumí. A když je navíc i trohu směrová, tak se dají částečně potlačit i "nežádoucí" stanice obsluhované většinou dětmi, které o provozu na radiových pásmech nemají ponětí (je to škoda, chybí osvěta a děti přicházejí o dobrou zábavu). Je jim úplně jedno, že se snažíte o spojení s protistanicí, která je od vás vzdálená i stovky kilometrů. Co je na tomto snažení zajímavé? No hlavně to, že stanice má výkon pouhých 500mW a výrobce deklaruje dosah "až 3 km ve volném prostoru". Takže na svůj rekord -  spojení na vzdálenost 293km jsem patřičně hrdý.

Antény si vyrábím sám (protože mě to baví) a byla jich už celá řada. A celá řada jich skončila v propadlišti dějin. Takže dnes vozím na portejbly jenom osvědčené kousky - HB9CV, 4EL YAGI a také "značkového" Zacha ZK4P a špičkový pendrek KATHREIN GainFlex K7153239. Že jsem poslední dva jmenované kousky nevyráběl, je zasvěceným jasné. Dále mám "krátkou" flexu vlastní výroby, laděnou na 446MHz a tu používám v autě nebo v práci, protože je krátká a nepřekáží tolik jako dlouhá KATHREIN.

     

Chtěl bych ještě poznamenat, že to zmiňované rekordní spojení bylo "uděláno" na sestavu z prvního obrázku, tedy opravený Intek MT4000, anténu HB9CV a napájení 4xAA NiMH SANYO 2300mAh.

Proč to sem všechno píšu? Protože mě to baví a rád se podělím o zkušenosti i pocity spojené s tímto koníčkem. Záliba tohoto druhu připadne mnohým jako legrační. Ale je třeba si uvědomit, že pro její realizaci musíte mnohdy podat i slušný sportovní výkon. Skutečné DX spojení v tomto pásmu (tedy PMR a nad 200km) totiž uděláte pouze z velmi vysoké kóty a tam se musíte i s celou výbavou dopravit (v 90% případů "po svých"). A tak se stanice PMR stala  nedílnou součástí batohu pro výlety jak na kole, tak za pěší turistikou. Když si to budete chtít zkusit, napište mi, poradím vám. Někdy naslyšenou na "pomerančovém pásmu" jak se PMR někdy přezdívá.

73! Franta CV