Portejbl je pohoda když ...

... je teplo. Znáte to - vyrážíte na kopec a je nádherně, dojedete nahoru a je nádherně, ale najednou jako když mávnete proutkem. Zvedne se vítr, teplota spadne, obloha se zatáhne, vhkost vzduchu letí k 90ti procentům a najednou jste celí provlhlí a zkřehlí - no fujtajbl. Narodil jsem se a vyrostl na Šumavě, takže vím co hory dovedou. Proto beru vždycky jednu vrstvu oblečení navíc. Ne na sebe, ale s sebou, aby šla "přidat". I V LÉTĚ DOBRÉ BOTY ! Vždycky něco na hlavu (proti Slunci, proti větru, proti dešti). Nikdy v šortkách nebo riflích. V zimě i v létě jako první vrstvu Moiru. Ale ruce, ruce trpí. Ovládat malou PMR staničku v chladu holýma rukama dlouho nebaví. Prsty zkřehnou a je po zábavě. V rukavicích to také není to pravé, nahmátnout malá tlačítka prakticky nelze. Tak třeba dnes 6.1.2006, vyjížděl jsem z domova a bylo 11°C. Na kopci (848m) bylo 8°C. A za hodinu a půl bylo 2.5°C. A začalo pršet. No vypadalo to nějak takto.

   

První fáze byla pohodová, pak se začalo ochlazovat a zvedl se vítr. Ruce v tu chvíli začaly křehnout. Pod bundu šla mikina navíc, ale málo platné, teplo do konečků prstů nedošlo. Během třetí fáze jsem už balil, s Romanem Modřany už jsme se rozloučili, stejně tak s Lukem Královské Poříčí. Ta tečka na třetí fotce je stroboskop na větrné elektrárně, ten hrbolek těsně vlevo od ní je Mědník v dálce. Ty elektrárny jsou tam tři. Ale to jsem odbočil.

Ve fázi dvě přišla na řadu moje vychytávka. Nejlepší dárek, který jsem si přál a Ježíšek mi ho přinesl pod stromeček. VYVÍJEČE TEPLA! Jsou to takové polštářky naplněné "něčím" tekutým a v tom plave ocelová, prohnutá, kulatá planžeta. Tou planžetou "kliknete" a v polštářku se začnou "dít věci". Tekutá hmota začne krystalizovat, tuhnout a to vše za mohutného vývinu tepla. Polštářek má na povrchu až 50°C a proto je uložený ve flísové kapse. Také proto se nedoporučuje pro diabetiky, kteří mají sníženou citlivost pokožky a mohlo by dojít i k místnímu popálení. Aspoň tak praví návod na polštářku. Ani pro děti to není vhodné. Tepla je opravdu dost. V kapse bundy vydrží hřát až 20 minut. Doma potom polštářky vyndáte z kapsiček, dáte do hrnce se studenou vodou, tu přivedete do varu a vaříte dokud není obsah zase tekutý a čirý. Ve vodě necháte volně vychladnout, osušíte, nacpete do kapsiček a je to připravené ke kliknutí na dalším zmrzlém portejblu. Celou akci polštářku jsem nafotil.

     

Kde to Ježíšek sehnal a kolik to stálo nevím. Prostě Ježíšek. Znáte to. Ale je to luxusní dárek! Kdo to znáte, tak se na mě nezlobte, že jsem se chlubil, kdo to neznáte, tak si to sežeňte, je to fakt dost dobrá věc.

Teplo i na ruce na chladných portejblech vám přeje

Franta CV   73!